1. Vydání 1990

Vydavatel:

© Universelles Leben e.V.

Postfach 5643

D-8700 Würzburg/NSR

Přeloženo z němčiny

Titulek v originálu:

"Die Kraft des Gebets"

"Sinn und Zweck Deines Erdenlebens"

"Das Gesetz von Ursache und Wirkung"

Všechna práva vyhrazena

Tschechisch

OBSAH Strana

Síla modlitby 5

Smysl a účel tvého pozemského života 13

Zákon příčiny a účinku (Karmický zákon) 21

Informace 39

Moje říše nepochází z tohoto světa. Moje říše je říše ducha, říše míru a lásky. Z této nekonečné lásky přišel Syn Boží a oděl se do nejnižšího šatu, do těla tohoto světa. Jako Ježíš šel skromně a pokorně po této zemi a přinesl lidem přikázání lásky. Na hoře Kalvárii se Ježíš obětoval a v nitru se zrodil jako Kristus a Spasitel lidstva. On žije ve spojení s Bohem, vaším věčným Otcem od věčnosti k věčnosti.

Kristus je zrozen v každé duši, aby každá duše mohla najít cestu ke svobodě a dospět k Bohu. Tento Kristus každé duše se projevuje v lidské řeči. Já jsem Duch od věčnosti k věčnosti. Moje dílo je dovést všechny děti Boží zpět domů, aby žili svobodně, v duchu mého Otce, který je též Otcem vaším. Protože ale celé lidstvo tuto svobodu v sobě nenachází, mluví Duch Syna Božího, vašeho Spasitele skrze mediální osoby v příslušné mateřské řeči.

Proroci Starého Zákona slyšeli Boha; Ježíš hovořil to, co mu Bůh Otec vnuknul, dnes opět mluví nástroje Boží to, co jim Kristus zjevuje.

Vaše říše nepochází z tohoto světa, neboť Já jsem z vás udělal syny a dcery nebes. Já jsem se zrodil do vašeho věčného života - do vašich duší. Proto procitněte ke svobodě v Bohu a pohněte vaše srdce k modlitbě. Neboč modlitba, děti mé, tak k vám mluvím jménem Otce, je nebeská moc a síla. Vy sami určujete stupeň její účinnosti. Co je to modlitba? Rozhovor s vaším Otcem v nebi. Kde žije váš Otec? On je všude a především ve vašich duších. Proto by měla být modlitba modlitbou srdce. Bůh, věčný duch v tobě, který žije skrze spojení s Kristem v každé duši, ti bude odpovídat, dítě mé, rozličným a mnohotvárným způsobem, neboť ty jsi Jeho dítě. Uvědom si tato slova - ty jsi Jeho dítě! Když víš, co tato slova znamenají, začneš milovat, totiž svého Otce nade všechno a bližního svého jako sebe samého! Budeš milovat vše, co Bůh stvořil, neboť tento velký celek je též v tobě. On, jako jediný a všemohoucí, tě takto obdaroval. Proto když se modlíš, pronikni do tvé duše, tam je žijící spása a blaho: Kde a jak se máš modlit, Mé dítě? Dokud je v tvém srdci neklid, jdi do ticha, vyhledej si tiché posvátné místo a tam posbírej své myšlenky, zaměř je k Pánu Bohu a začni se modlit. Když tvá duše se začne chvět a vibrovat ve vědomí ducha, pak jsi ve spojení s tvým Otcem.

Uvědom si, že modlitba musí proniknout do duše, jinak zůstává pouze na rtech. Kam jde takováto povrchní modlitba, která je řízena rozumem? Zůstane pouze v mozku. Člověk bude jednou vrácen zemi. O člověče, dítě Mé, kde je pak tvoje modlitba? V zemi, neboť modlitba nedosáhla duši a proto je hluchá a světem zatížená, protože jsi se nemodlil v tichu a z hloubi srdce.

O člověče, dítě Mé, jestliže cítíš tyto chvějící se myšlenky modlitby a jsi sjednocen s Bohem, pak s Ním budeš v jednotě i v tomto hlučném světě. Tvoje modlitba nebude pak jen povídáním tohoto světa, nýbrž několik srdečných myšlenek ti otevřou celé nebe, neboť víš, že Bůh nevěnuje pozornost jednotlivým slovům, ale zachytí celkový smysl tvé modlitby, ten vysoký stupeň chvění tvé duše. Jestliže jsi v tomto hlučném světě a jestliže vzhlížíš k svému Otci a ve všem živoucím poznáváš Jeho působení, pak jsi s Ním ve svém hlubokém nitru spojen, čímž také ucítíš jednotu Otce s dítětem. Pak budeš také žehnajícím lidským dítětem, ochraňované Bohem a bytostmi světla. Neboť ty žiješ ve všemohoucím Bohu a On žije v tobě. Tak se přihlásí Kristus, světlo tohoto světa v tobě.

Lidé se odnaučili modlení a proto tento svět takto vypadá. Smutné jsou děti Boží, plné pozemské touhy po moci. O kéž bych mohl v každém srdci promlouvat a ke každému jedinci říci: Slyš, lásku musíš vysílat, abys lásku mohl přijímat; udělej si pořádek v tvých myšlenkách a ve svém srdci, jen tak můžeš vnímat velkého ducha pořádku v tobě samém.

Člověk se stal pohodlným a vlažným a usiluje o pozemský život. Co by se staral o Boha. Bůh se nedá vnímat, tak mluví světský hlasitý člověk. Člověče, dítě Mé, nikoliv v hluku tvé neklidné duše, v tvém hlučném srdci pocítíš ducha tichosti, nýbrž jedině v' naprosto tichém a mírumilovném srdci, které je s Ním zajedno. Když jsi odložil svého člověka, to znamená, až nebudeš uctívat a hledět jen na peníze a majetek, ale cílevědomě následovat jediného Ducha sídlícího v tobě, pak Jej také najdeš. Děti Boží stojí oběma nohama pevně na zemi a ví, že vše má darováno od Boha, ví, že se narodil do lidského těla, aby se jeho duše znovu zrodila a vystoupila vzhůru k Všemohoucímu, který je v celém bytí. O člověče, dítě Mé, kdy pochopíš v tobě přebývajícího Krista v Pánu, na Něm budeš zakládat, tvojí lidskou podobu zapomeneš, abys splynul se Mnou, s Duchem v tvém nitru!

Cesta modlitby. Mnozí se ptají: když se modlím, jakou cestou jde pak moje modlitba? - Ó, člověče, dítě Mé, dávej pozor na to, aby ses nemodlil pouze za sebe, neboť pokud myslíš jen sám na sebe, stupňuje se tvoje sebeláska a modlitba má málo síly. Když se modlíš, modli se vědomě. Nejprve vyšli lásku a popros ji, aby tě okřídlila, pak se modli za tu zemi, město a lidi, kteří tam žijí v útrapách. Modli se za své bližní - za své sourozence, kteří žijí v nouzi, nepokojích, válečném napětí a starostech, pak se pomodli za své známé, které znáš na zemi - a pak teprve, dítě mé, mysli sám na sebe.

"Otče náš", který jsem jako Ježíš lidstvo naučil, není modlitbou sebelásky, ale modlitba pro všechny vrstvy na celém světě, je to modlitba jednoty, která stoupá k Otci a opět padá zpět do duší modlících se. Někteří z vás vědí, že všechno má auru - vyzařování, zda se jedná o auru (vyzařování) města, či světadílu, obce, tvého bratra, sestry, nebo auru zvířete, přírody či minerálů. To je ta vnitřní síla, která vyzařuje navenek a přijme tvojí modlitbu.

Pochop, ó, člověče, dítě Mé, že když se modlíš a tvá duše vibruje ve vědomí Božím, pak přitahují prvky Boží skrze tvoji duši tvojí modlitbu srdce. Éterický Duch v těchto prvcích věčného života a stejně tak jako i tyto elementy jsou nezatížitelné. Když se modlíš za určitý stát, bude tvoje modlitba v tvé duši zformována a aura té země modlitbu přitáhne. Musíš vědět, že vše má svůj kladný a záporný aspekt a proto vše božské spočívá v přitažlivosti. V auře daného státu jsou modlitby srdce opět formovány. Duše lidí, kteří v této zemi žijí a kteří jsou pozitivně orientováni, budou stálými impulsy této aury podněcovány k dobrým skutkům. Pak proniknou myšlenky lásky do těchto připravených duší, neboť vše působí jako magnet. Takto připravená duše přijme vyslanou modlitbu, tím se dostane do jiných vibrací a předá člověku ty kladné impulsy. Tak může být duše svědomím člověka. Ve státu, za který se modlíte, může být mnohé zlo odvráceno, neboť dobré blahodárné proudy života přinášejí požehnání a plnost ducha.

Děti Boží, jestliže se modlíte za nějakého bratra, zaměřte opět vaše myšlenky, vycházející ze srdce k Bohu a proste za vašeho bratra. Proudy lásky budou vtékat do bratrovy aury, tam se zformují a aura vysílá podněty k duši tak dlouho, až duše dosáhne příslušného stupně vibrací. Božské elementy se znovu dostanou do vibrací a tím také vtéká blahodárná síla do vašeho organismu. Vše, Moje milé děti, se děje z vnitra navenek. Je-li nějaká duše příliš rozštěpená, je její světlo tmavé, ale přesto zůstávají myšlenky modlitby v její auře. Proto v modlení neochabuj, dítě Mé.

Pohleďte, když takováto duše opustí své fyzické tělo, zůstane aura v blízkosti duše a tudíž i tvoje modlitební myšlenky. V astrálních oblastech mohou tyto modlitby přinést plody.

Ó, člověče, dítě Moje, vše co děláš z lásky, ti bude mnohonásobně odplaceno. Neboť jednoduchá slova Ježíše Nazaretského mají všeobecnou platnost, totiž "co zaséváš, budeš též sklízet" v kladném i záporném smyslu. Pohleďte, prvky ducha jsou věčně oživovány pravěčným Duchem, ale vy sami je můžete svou modlitbou ještě více oživit, čímž tečou proudy duchovního a vysokého účinku.

Lidem dřívější doby jsem jako Ježíš Nazaretský přinesl mnohá podobenství, jako Kristus hovořím k vám, lidem dnešní doby, prostřednictvím pozemšťana a přináším vám podobenství této doby. Pohleďte, když je předpovězena bouře, tak se kolo větrného mlýnu ještě nepohybuje. Když jenom řekneš - chtěl bych se modlit, pak se ještě nebudou pohybovat elementy v tvé duši tak, aby blahodárné proudy vtékaly do tvé duše a k tobě ,jako člověku. Když se modlíš jenom vlažně, je účinek jen malý, když se modlíš jenom rozumem, nebudou se tvoje elementy v duši rychleji pohybovat - vzpomeň si na kolo větrného mlýnu.

Jiné podobenství k lepšímu porozumění: Mlýnské kolo je poháněno vodou. Člověče, dítě Moje, když postavíš přehradu, tak zůstane mlýnské kolo stát, stejné se stane s tvojí duší. Když jsi zaměřen pouze na tento .svět, rozštěpíš duševní složky života a elementy se otáčejí pouze tak, abys co nejlépe zachoval duši a tvého člověka. Protrhni tuto přehradu a pronikni v lásce do tvé duše, začni se v modlitbě spojovat s tvým věčným Otcem, aby ti Kristus mohl sloužit. V každé době se láska Otce skláněla a sklání k těm dětem, které strádají na této zemi a nemohou najít cestu do otcovského domu, protože cestu k sobě samému nenacházejí. Poznej sám sebe a pronikni do vědomí věčného "Já jsem", pak teprve budeš v tvém srdci svobodný a šťastný.

Mnohému by mohlo být na tomto světě zabráněno, kdyby děti Boží držely v modlitbě pohromadě, kdyby byli všichni stejného ducha a stejného smýšlení a jednoho společenství, neboť všichni jste bratři a sestry. V každém z vás je Kristus, který zde k vám mluví skrze nitro člověka, abyste konečně poznali to, co bylo již před dvěma tisíci lety aktuální a bude věčně platit - láska. Láska je základem života. Dokud nenajdeš tuto základní sílu, nikdy nedosáhneš otcovského domu, tak dlouho budeš ztracenou ovcí, až poznáš, co to je láska - je to síla Mého věčného života.

Dnes má člověk svá vozidla, možná, že už zítra nebude duše vozidlo potřebovat. O, člověče, dítě Mé, už jsi v sobě naplánoval tuto cestu nebo plánuješ pouze pro tento svět? Jestliže jsi tuto cestu v sobě ještě nepoznal, pak zůstane tvoje duše v nižších astrálních oblastech do té doby, než pozná nejvyšší sílu kosmu - lásku.

O, člověče, dítě Moje, nastupuješ do svého auta, myslel jsi přitom na Boha, tvého ochránce a průvodce, neboť Kristus žije v Bohu. O, pohleď, když nastupuješ do svého auta, pronikni do vlastního nitra, kde žije věčný duch v hloubi tvé duše - a řekni: Otče, já jsem tvé dítě, ochraňuj mne na této pozemské cestě a ostatní, kteří jsou na silnici též, dej, abychom všichni jednali v Tvém duchu. V tom okamžiku zmagnetizuješ svojí auru a své auto, světelné vibrace tě zahalí a oddálí od tebe nízké síly. Jestliže ale nastupuješ do svého auta se světskými myšlenkami, vzdáváš se Božské ochrany. Neboť stojí psáno: "Proste a bude vám dáno, zaklepejte a bude vám otevřeno".

Když se chystáš k jídlu, zapomeň na okamžik to, že máš hlad, obrať svou mysl k Bohu, tvému Otci a Spasiteli, který tě miluje a popros Jej, aby ti tento dar požehnal. Opravdu, říkám vám, mnohé jedovaté látky mohou být tímto zneškodněny. Když se člověk ze srdce modlí, jsou duchovní substance potravy zmagnetizovány, orgány přijmou jen to dobré a jedovaté látky ztratí buď úplně nebo z větší části škodlivý vliv. - Co řekl Duch Otec skrze Ježíše? - Vše je vám dáno skrze Mne, neboť Ježíš, Syn Boží, ve vašem nitru, vás též obdaří oživující silou. Takže dokážete ještě více, než Syn Boží za svého působení na zemi dokázal, neboť nebeská síla vám byla předána při Jeho Zmrtvýchvstání a tím jste se stali dětmi kosmu. Všichni jste dětmi kosmu, ve kterých pulsuje vše, co Bůh stvořil, každý paprsek slunce a všech planet. Vše, co žije - vlnící se obilí, či dmoucí se moře všechno je pohyb, který vychází z Ducha Božího a tento pohyb je též ve vás.

Kéž byste mohli pochopit smysl těchto slov, pak se budete snažit žít ve vědomí Mého Otce, pak vás může Kristus vést do věčné říše, kde je váš věčný domov. Proto člověče, dítě Moje, nezaměřuj svůj život pouze na dary vezdejší, děkuj Bohu, že ti je dal. Zaměř svůj život k Bohu, k těm nebeským darům, tím více životní síly se ti dostane, neboť Bůh - věčná Láska nadílí bohatě.

Jeden z bratrů se zeptal - kdy přijde poslední soud? O, hleďte, Já jsem vás naučil cestu modlitby - kdy přijde poslední soud? Mnozí věří, až se ozvou zvuky pozounů z nebe, ó ne, dítě Moje, - ten poslední soud může pro tebe přijít již během pozemského života, až budeš se svým Otcem zajedno, a tvoje duše bude ve vibracích Božího vědomí, pak tě nikdy strach ani smrt nemohou polekat. Jestliže víš, že smrt na zemi je branou k vědomí Všemohoucího Otce, co tě má lekat? Když jsi svět zapomněl a pouze v něm ještě žiješ, abys svojí duši k vědomí Otce Všemohoucího pozvedl, pak člověče - dítě Moje - se budeš blížit stále více k pramenu života. Již v pozemském šatu můžeš stát před tímto zdrojem a Duch ti řekne: Napij se, dítě moje, ze zdroje Mého Života, ponoř se v Lásku, abys ty i tvoje duše dostali požehnání z tohoto zdroje, pak ucítíš tu jednotu. Záře vychází z tvé duše a štěstí z prapůvodního pramene života ti volá - Mé dítě - ty jsi našel cestu domů. V tom okamžiku stoupá poslední soud tvojí duší vzhůru, ucítil jsi dotek Ducha Božího, jsi s Ním zajedno - Otec a dítě. To může být již v pozemském šatu.

Já jsem vaše cesta, pravda a váš život, skrze Mne najdete cestu domů. O, vy poutníci tohoto světa, kdy Mně podáte obě ruce a řeknete: Kriste Ježíši, příteli můj Vykupiteli, zachránce můj - veď mne. Kdyby toto lidstvo řeklo, byl by svět zdravý. Začněte se s láskou modlit, přibližujte se v lásce a vděčnosti vašemu Otci, modlete se modlitbou nebeské síly, abych vás mohl vést. Jsem světlo tohoto světa, abyste se i vy stali světlem a tím našli cestu ke světlu, neboť světlo zase jen světlo přitahuje.

Z místa nejvyššího duchovního vědomí vám žehnám, jako váš Spasitel a Mesiáš jménem Otce Mého i vašeho, jménem věčné a všudypřítomné síly, buďte požehnáni a mějte stále na mysli modlitbu, která je pro vás požehnáním.

Otče, v Tvém věčném vědomí žije Kristus Boží, Ty jsi věčný pramen, který vše napájí. Nasyť Tvé děti, které Tvým jménem jako Mé děti oslovuji, neboť jsem převzal úkol dovést je všechny zpět k věčnému vědomí Tvého věčného života. Z pravěkého pramene proudí síla, Já jí dávám dál. Buďte požehnáni lidé i vaše duše, požehnání plyne do říše zvířat, minerálů, rostlin a celé prirody v plné hojnosti z rukou Otce Mého. Ve jménu Bohatce i ve jménu Mém vám žehnám.

Amen

Já jsem život, duch od věčnosti k věčnosti. Jedině duch nitra a nikoliv maso (člověk) vám říká, že Já jsem Syn Boží, duch, který by chtěl každého člověka oblažit.

Proto se netaž svého souseda - věříš tomu, že to je Syn Boží, jež k nám hovoří? Já ti pravím, ty se ptáš masa. Taž se ducha, který v tobě přebývá a to vykonej bez předsudků; modli se a až nadejde tvůj čas, bude ti pravda od ducha nitra do srdce vložena. Neboť maso je plné problémů. Rozum ti zde nedá žádnou odpověď, nýbrž jen Ten, který žije v tobě, který tě oblažuje a který by tě chtěl vést do věčné říše. Je to Kristus v Pánu, v tobě žijící spása.

Uplynulo již skoro 2000 let a lidstvo si stále ještě klade stejnou otázku: jaký je smysl a účel našeho pozemského života? Naším cílem je smrt a po smrti je konec. I pro mne jako člověka. Smysl a účel tvého pozemského života, dítě nebes, je sebepoznání. Neboť sebepoznáním dojdeš k poznání Boha. Jestliže pochopíš smysl těchto slov, pochopíš také tvůj cíl a budeš vědět, odkud tvoje věčná bytost přišla. Totiž, že pochází z nebes, z říše lásky a míru a tam bych ji chtěl také opět vést.

Dokud člověk nevěří ve Stvořitele všech věcí, má před očima jen svoji smrt. Mnoho lidí žije v této omylné představě, chce si proto užít a vyžít, neboť nepoznali smysl a účel svého pozemského života.

Moje děti, mluvím k vám ve jménu Mého Otce, který je také Otcem vaším. Opusťte omylné představy, které vám byly po tisíciletí vnucovaný, pochopte a poznejte lásku věčně čistého, žijícího ducha, který v každé duši přebývá. Každý z vás by měl vědět, že jeho duše nebyla jen jednou, nýbrž již několikrát v tělesné schránce z masa a kostí.

Moje děti, hleďte, bylo by důležité, aby lidstvo bylo informované a vědělo o inkarnaci a o znovuvtělení. Kdo o znovuvtělení a karmě, to jest duševní vinně, nic neví, ten se táže, proč vůbec žiji na této zemi? Odkud jsem přišel a kam kráčím? Existuje spravedlivý Bůh a proč připouští všechny ty nespravedlnosti? Já jsem nemocen a ten druhý je zdráv, čím jsem se provinil, co jsem udělal? Žil jsem a žiji jako můj soused a jako můj kolega v práci. Proč musím již v mládí hledět smrti v tvář? Všichni ti, kteří se oddávají světu mnohem více než já, žijí v hojnosti.

Neví-li člověk, co znamená příčina a účinek, stěžuje si jen na svého Boha a odsuzuje Ho jako nespravedlivého.

Zde je několik příkladů: Žebrák stojí u cesty a prosí o několik haléřů, tu jede kolem kočár s královským synem a po cestě přichází boháč. Žebrák k nim vzhlíží a praví: Kdybych byl králem nebo boháčem tohoto světa, vzdal bych se veškerého vlastnictví a majetku, neboť kdo cítí lépe než já a ví, co to znamená být chudým.

Ó pohleďte, v dalším životě bude duši žebráka dána možnost žít jako boháč či dokonce jako královský syn. Nyní může duše žebráka svůj výrok uskutečnit, může ze svého nadbytku rozdávat. Často je v bohatých, ba dokonce i v králích tohoto světa bývalá duše žebráka, které je nyní dána možnost konat dobro, jelikož to kdysi byla žebrákova vůle. Také však může být v těle žebráka duše bývalého krále, neboť každá duše se musí naučit prosit a děkovat.

Na nemocničním lůžku leží například těžce nemocná mladá žena a dívá se na ulici oživenou lidmi a vidí mladé matky se svými dětmi. S bolestí vzpomíná na své dvě malé děti a pocit strachu v ní stoupá a v obličeji ji stojí otázka – musím zemřít, byl to smysl a účel mého života, abych porodila dvě děti, které jsou nyní sami? Kde je spravedlivý Bůh, dobromyslný a pokorný, který má být všeláskou celého vesmíru? Tak se táže tato mladá žena! Zde se procházejí mladí lidé, stejně staří jako já, zdraví a plni radosti ze života. Musím-li již v mládí toto bytí opustit, jaký měl tento pozemský život smysl a účel? A další strach se vloudí do duše tohoto člověka. Kdyby lidstvo bylo vědoucí, bylo by logické a jasné, že každé duševní provinění se vlévá do fyzického těla, pokud je duše v inkarnaci. Každý z vás usiluje o to, aby se vřed na těle otevřel a vytekl hnis a tím se odstranila nečistota z těla.

Ó pohleďte, tak je tomu i s onou duší, která je v těle. Díky milosti Boží, smí svoji vinu v oděvu pozemšťana odpykat. Čím větší břemeno může duše převést na tělo, o to se stane lehčí, radostnější, ba dokonce života šťastnější. Dokud ale člověk o těchto věcech neví, rozhárává a dále zatěžuje svoji duši, protože jedná proti Bohu.

Mnozí z vás ale řeknou, když je vše zahaleno, jak se máme o těchto věcech dozvědět? Já vám pravím: Pro každého z vás jsem byl jako Ježíš Nazaretský symbolem. Od mého mládí až k "Dokonáno jest" jsem ukázal lidem na tomto světě jak mají žít, aby se přiblížili Bohu, a tak aby Duch nitra mohl každou jednotlivou duši oblažit. Málokdy mohou duše od ducha života být oblaženy, neboť člověk hledá spasení venku, 've slepotě tohoto světa. Kdyby ale moje děti věděli o znovuvtělení, tak by se tato mladá žena poznala a její vůle by byla vůle Pána. Její prosba by byla; aby vše, co špatného způsobila, příčina, vyteklo do fysického těla, aby byla svobodná a Bohu, svému Pánu, mohla spěchat vstříc. Matka by přenechala své děti pozemskému otci a všechny tři by předala Duchu Věčnému, životu, který by rád vše přijal pod Svá křídla. Dokud ale člověk o duchovním životě nic neví, je člověk duchem mrtvý. Dokud také žebrák nepozná smysl a účel svého pozemského života, bude se jeho duše snažit se znovu inkarnovat.

Kdyby boháč viděl nouzi chudých a ze svého bohatství něco rozdělil, pak by poznal smysl a účel svého zdejšího bytí. Skrze sebepoznání by svět mohl rozkvést, inkarnace by postupně přestaly, porodnost by se zmenšila, neboť člověk se skrze své nitro - bytostné centrum lásky - zjemňuje.

Děti moje, hodně se mluví o prokletí a trestu Božím. Kdo tato slova používá a v ně věří, ten ještě nepoznal všelásku svého Otce, ten je hledajícím dítětem světa, které si chce namluvit, že smysl života a jeho účel jest tento svět. V celém vesmíru neexistuje žádné místo, kde jsou ti, kteří by byli mým Otcem prokleti na věčnost.

O podívejte, vesmír je formován, tvořen a oživován skrze lásku jedné tvořící moci. Tato tvořící moc je projevem absolutní lásky, žádná částečka nevibruje bez lásky Boží. Každá duše nosí v sobě ducha života. Co je to duch života? To je Bůh, který oživuje všechny formy života, tudíž také tvoji duši. Jestliže nepociťuješ toto oživení svého Otce, pak to není Otec, který se od tebe odklání, nýbrž Jeho dítě, které Otce zapuzuje.

Ó podívejte, nikdy nebude existovat určité, věčně zatracené místo, věčné zatracení. Bůh, věčná láska, nezatracuje sama sebe, ona je v každé duši! I když je duše nejčernějším démonem, žhavá láska, životodárný duch, je v každé duši. Jednoho dne najde také démon cestu k všelásce, neboť ve vesmíru existuje jenom láska. Skrze věčný život všechno ostatní pomine, neboť Bůh nepodléhá času a místu. Bůh, tvůj Pán a Otec čeká na tohoto nejčernějšího démona.

Vesmír je jako váha, v každé misce vah je láska. Váhy musí zachovávat rovnováhu a kdyby existovalo věčně prokleté místo, nebyla by zachována rovnováha vesmíru. Každé zakleté místo zmizí skrze všemohoucí a životodárnou lásku.

Pochopil jsi nyní, o člověče, dítě Mé, smysl a účel tvého pozemského života? Každý z vás by měl zpytovat své svědomí a zahloubat se do sebe. Jedině hlubokou vírou srdce se Bohu přiblížíš. Církevní víra je jenom vnější formou, víra srdce je vnitřní život.

Jak najdeš svého Boha? Jedině skrze sebepoznání dospěješ k poznání Boha a svého Otce. Proto začni nejdříve u sebe, nedívej se na břevno v oku tvého bratra, nýbrž dívej se na břevno ve tvém vlastním oku. Jestliže jsi ho odhalil a poznal, pak jsi schopen pomoci tvému bližnímu a eventuelně můžeš pomoci odstranit třísku z oka tvého bratra.

Miluj tvého Boha z celého srdce a když dnes ještě neumíš, tak se oddej modlitbě srdce. Nikoliv ústa by měla mluvit, ale srdce. Kamkoli jdeš a cokoliv děláš, oslovuj Boha, tvého věčného Otce v tobě a Krista v Pánu, tvého Spasitele. Vykonáváš-li i tu nejjednodušší práci, vykonej předtím modlitbu srdce, jenom několik slov - Otče můj, já nejsem sám, já putuji s Tebou, tato práce je konána jménem Tvým.

Jestliže jdeš do školy, pak dítě této země nechoď, jestliže jsi se nepomodlil k tvému nebeskému Otci. Tvoje prosba by měla být taková: Otče, který jsi v nebi a ve mně, obšťastni mně Tvým blahodárným požehnáním a veď moji ruku, při psaní a počítaní!

Nechte ty malé přijít ke Mně a nebraňte jim, neboť jejich jest Království nebeské. O vy malí, kteří jste se zde shromáždili. Já si vzpomínám na můj život jako Ježíš, jakou radost mělo moje srdce, když ti malí přišli ke Mně, dobří a důvěřiví. Hladil jsem je po vlasech, učil jsem je modlení, bral je do náruče a říkal: Otec je v tobě, On je život.

Podívej děťátko Mé, tak mluvil tenkrát Ježíš, tak mluví Kristus nyní, uctívej život, uctívej každého člověka, neboť v každém jsou nebesa. Vy, ještě malé děti, podívejte se na broučka, květinu, v nich je život. Neopomente vůni květiny, voní, protože ji osvětluje život. Podívejte se jak je ten brouček horlivý. I tato horlivost je životem z Boha. Nikdy nezašlápněte brouka, červíka nebo šneka úmyslně. Netrhejte květiny bezdůvodně, neboť i v nich je život, stejný život pulsuje i ve vás!

O vy děti této země, putujte po této zeměkouli s bdělýma očima, modlete se a děkujte. Když opustíte školu, řekněte opět - o Pane, Ty jsi ve mně, já Ti děkuji, že mě vedeš, veď mě i na této cestě. Tím se Duch života k vám přiblíží. Strážný duch vám položí ruce na ramena a v nitru vystane pocit - o dítě země, ty se staneš dítětem nebes. Zůstaň nadále dobrým a důvěřivým.

Vy rodiče, dbejte o své děti a vysvětlete jim smysl a účel pozemského života, neboť ani vy nevíte, jaká duše se nachází v těle vašeho dítěte. Ta často vděčně přijme slova lásky, neboť každé milé slovo rodičů může být pro duši dítěte kapkou života.

O děti, pojďte na Mou hruď, choďte denodenně k Tomu, který vás jednou bral do náruče, Jeho duch žije ve vás. Nechte se oblažit tímto pramenem života, který toužebně proniká do tohoto světa a chce vědomě každé duši přinést spásu.

O děti malé, jaká radost proniká do Mého srdce a jaká touha. Každý z vás, by se měl stát malým, pokorným a skromným, dobrým a plným důvěry, pak teprve každý z vás pochopí smysl a účel svého pozemského života.

Jak často vstáváte ráno mrzutí, vezmete tašku a jdete z domu! Jste bez ochrany, vydáni na pospas temnotě, neboť jste k zákonu života, k vašemu Otci ve vás nepromluvili. I když jste ve spěchu, přesto zadržte krátce ve svém nitru a několik slov lásky vám zajistí duchovní ochranu.

Nevstupuj nikdy do auta, aniž jsi se krátce nepomodlil! Když jdeš na své pracoviště, vezmi Boha, Tvého Otce s sebou, mluv k Němu a předej Pánu Bohu tvoji vůli, pros aby tě vedl a pak se ti den vydaří. Za každým slovem, které vyslovíš, by měl být cit lásky. Já vám říkám, jestliže budete v tomto smyslu žít, pak nezůstanete bez úspěchu. Poznáte smysl a účel vašeho pozemského života a budete vděčnými, veselými dětmi.

Otevře-li se vřed na duši a tělo bude zesláblé, pak přesto budete v srdci jásat, neboť víte, že vše, co se navenek projeví, znamená osvobození pro duši. Je to účinek nějaké příčiny. Kdo takto smýšlí a vědomě s Bohem žije, ten pociťuje okamžik, kdy Kristova síla začíná působit, je to stejná síla, která v této chvíli k vám mluví! Ona zmírňuje a léčí potíže tehdy, když je to dobré pro duši. Pak teprve pociťuje duše spasení, které Jsem všem přinesl. Kdo neprosí, ten nemůže obdržet, kdo nezaklepe, tomu nemůže být otevřeno, kdo nehledá, ten nemůže nikdy najít. Ale nehledejte navenek, hledejte v sobě, modlitba vám ukáže cestu. Spojení "Otce a dítěte" je životním cílem každé jednotlivé duše, je cílem dítěte, ale i cílem dospělého! Také dítě nosí v sobě z praproudu pocházející duši, právě tak dokonalou jako duše dospělého. Každá duše by měla skrze mne přijmout Božský nápoj života. Já jsem ten ukřižovaný a znovuzrozený Nového Svazku.

Moje děti, sebepoznáním k poznání Boha a k jednotě Otce a dítěte. Pomyslete, malí a velcí, všichni lidé jsou sourozenci, synové a dcery nebes. Neposílejte vaše duše nízkým jednáním do prokletí, nemučte se, poznejte sami sebe a milujte, neboť láska je všeobsahující; ona nese, oživuje tvořivý vesmír a stále se vyvíjející duši.

Amen.

Zjevení z Ducha Božího

Svět a planeta Země existují skrze příčiny, které se udály od doby, kdy nastal pád některých dětí Božích.

Kdo jedná proti životu a zákonům Pána, vytváří záporné a protizákonné vibrace, to znamená, že vysoké vibrace jsou snižovány, které pak nabírají tomu odpovídající krystalizaci.

Tyto nízké, transformací snížené vibrace pak člověk nazývá hmotou - materií.

Jelikož mají tyto vibrace krátkovlnnou frekvenci, vznikl prostor a čas.

Skrze tyto změněné frekvence, které byly z nejvyšší Božské síly transformací sníženy a které se během miliard let stále více a více omezovaly, ustrnula forma, kterou také duch nazývá zhuštěnou éterickou strukturou.

Během miliard let se tato forma stávala stále méně pohyblivější a proto také vytvořila časové odstupy, svá vlastní měřítka, míry, kilometry a váhy. Tato ztuhlá forma, totiž člověk, počítá ve světelných rocích a pozoruje vše z velké dálky. Tímto ohraničením lidského "já" vznikly státy, města, obce, vesnice, silnice, cesty, vozidla a letadla všeho druhu a nyní také satelity a kosmické lodě.

Skrze toto ohraničení a skrze představy o vzdálenostech nevznikla mezi lidmi ani jednota, ani bratrství; stali se navzájem cizími. Člověku se stal jeho bližní cizincem. Tímto odcizením vznikly také různé vlády, cizí řeči, zvyky, obyčeje a náboženství. Lidstvo mělo a má své vzdálenosti, ve kterých se zřídka kdy setká člověk s člověkem v přátelství a v bratrství, nýbrž spíše jako cizinci a ne zřídka jako nepřátelé.

A také ve městech, na vesnicích a v obcích existují ještě další ohraničení a sice v podobě rodin. Každý má své rodinné jméno a svůj vlastní majetek, který si dobře a chytře ohraničuje, a který považuje za své teritorium. Kromě toho existují ještě nejrůznější kategorie lidí. Jeden je bohatý a má hodně majetku a odpovídající úctu; druhý je chudý a závidí bohatým. Ale i on staví hranice a nazývá svůj malý majetek svým vlastnictvím. A hlídá si ho zrovna tak jako boháč, neboť každý si myslí, že musí svoji osobnost chránit před tím druhým. Tak se chová majitel půdy vůči rolníkovi a podnikatel vůči svému zaměstnanci. Každý se cítí ve své roli svémocný a soběstačný. Náboženství a kastovnictví má své vůdce a své členy. Zřídka kdy podá jeden druhému ruku, neboť každý se domnívá, že musí obhajovat svoji zvláštnost a že nesmí nic ztratit na své úctě. Tak si každý člověk myslí, že je jedinečný ve srovnání s tím druhým, neboť každý je proti každému.

Tímto omezením, které přináší chybné smýšlení, vznikla a vznikají nejen mezi státy nepřátelství, která již často vyvolala a vyvolávají války a nepředstavitelné ukrutnosti. Také v rodinách a mezi rodinami jsou roztržky, často nenávist a nepřátelství, které mnohdy vedou až ke vraždám.

Velký a všeobsahující zákon Boží, podle kterého každé dítě Boží žije jako věčně existující a před tváří Boha si rovná bytost, není dodržován ani v náboženstvích, ani sektách, ani kastách.

Všude, kam lidské oko pohlédne, panuje omezení a tíseň. Jeden nemá druhému co říci, každý soupeří s tím druhým. A když ne slovy a viditelnými zbraněmi, pak tedy často s rovněž nebezpečnými a záludnými způsoby, totiž neviditelnými zbraněmi - zápornými myšlenkami a pocity. I těmito neviditelnými vibracemi poutá člověk svoji duši na tento svět. Teprve až duše opustí svoji schránku z masa a kostí, objeví se v duši každý pocit, myšlenka, slovo a čin a to je viditelné ostatním bytostem.

Často dochází k projevení se tohoto již v pozemském životě, ale jinak než je tomu v duchovních sférách. Nejrůznější nemoci, starosti, rány osudu, bída, zármutek, vášeň, nenávist, závist, nepřátelství, ale i války, vraždění jsou účinky dříve způsobených příčin.

Kdo se zabývá karmickým zákonem, musí nevyhnutelně věřit na znovuzrození duše do lidského těla. Neboť karma duševní zatížení, vznikla jen z vytvořených příčin, které povstaly v dřívějších inkarnacích duše jejím protizákonným myšlením a jednáním.

Planeta Země je školou pro všechny padlé a zatížené děti Boží. Každé duši je dána možnost, aby ve hmotě, v čase a v prostoru svoji vinu co nejrychleji odčinila. Toto místo odčinění, ve kterém je duši umožněno se mnohem rychleji a snadněji očistit, probudil k životu Ježíš Kristus, Spasitel lidstva a prvospatřený a prvozrozený Syn Boží Svým vykupitelským činem, neboť před Spasením byla planeta země opěrným bodem říše satanské. Svým vykupitelským činem syn Boží nejenže jako Ježíš Nazaretský zanechal viditelnou stopu tím, že učil lásce, ale i ukázal jak lásku žít a tím lidstvu ukázal, že přenesením do života mocného přikázání, přikázání lásky, najde každá duše cestu do otcovského domu.

Jeho poslání jako Mesiáš mělo daleko hlubší podklad než to, co zjevný život Ježíše Nazaretského ukazoval. Jeho čin jako Spoluvladař Nebes byl rozhodující. Ježíš Kristus, Spoluvládce nebe, je ve čtyřech bytostnostech, které jsou zároveň Božími vlastnostmi a které též vše stvořené, též i duše, nesou. Tyto součásti jeho dědictví, které z centrálního praslunce do všeho bytí vyzařují, On zesílil, čímž toto blahodárné záření mohlo po jeho činu do všech padlých a zatížených duší silněji proudit a tím dodat nezbytnou podněcující sílu k dosažení opětně věčného kosmického života. Když se Syn Boží inkarnoval, obrátilo se veškeré padlé stvoření proti němu. Veškeré padlé duše, jak v satanských oblastech, které jsou dnes očistnými sférami, tak i na zemi, se obrátily proti Synu Božímu. On tyto zhuštěné negativní síly překonal v oděvu pozemšťana tím, že proti nenávisti, závisti a nepřátelství přinesl lásku a milosrdenství. Skrze tuto událost ve vykoupení žije a působí ve všech duších, jakož i v lidech, tak i v neztělesněných duších duch Krista jako jiskra spasení, která vede všechny duše k prapůvodní jiskře, k bytostnému jádru.

To tedy znamená: Ježíš Kristus, Syn Boží, vede všechny duše k pravěkému světlu, k jednotě s Bohem, Věčným Otcem. Vzhledem k tomu, že jiskra vykoupení Ježíše Krista působí nejsilněji v duších, které jsou inkarnovány na zemi, se zde nachází sféra milosrdenství, to znamená, možnost v nejkratší době očistit svoji duši, tedy rychleji než je tomu v očistných sférách. Každá duše má tedy ze Země možnost, když správně pochopí tuto cestu očištění a podřídí se zákonům Pána, tyto zákony dodržuje a činí pokání, se mnohem rychleji vrátit do říše života, než když člověk pohodlně žije ve všednosti života a vidí jen tento svět a jeho zdánlivé pozlátko. Takový život na zemi, zaměřený pouze na materii, je promarněný čas a zneužitá energie. Po takovémto pozemském putování se duše musí zase vtělit a znovu se musí vydat na materiální cestu, dokud se neprobudí a nenastoupí cestu vnitřního světa. Jelikož lidstvo se stalo nevědoucí, co se týče těchto zákonitostí tím, že se uvázalo na církevní dogma, nechápe hluboký smysl svého pozemského života.

Mnoho lidí viní Boha z nemocí, neúspěchů, ať to jsou osudové rány různého druhu, z bídy, z nouze, z napadení ze strany druhého, z rodinných nesvárů, rozbrojů, z rozvodů a z mnoha jiného; ze všeho, co moře jimi samými způsobených příčin a účinků vyplaví na břeh. Dříve nebo později se z každé příčiny zrodí příslušný účinek. Žádnou duši nemine, aby dříve nebo později poznala a litovala sebou zaviněnných příčin a činů a aby jí tak mohla být podána pomocná ruka Pána Boha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele. Jedno, zda se duše nachází v pozemském oděvu nebo v duchovní říši, každá příčina se dříve či později ozve.

Bůh je neomylný a svatý. Žádný člověk ale není neomylný ani svatý. Ten jediný svatý a absolutní neposlal svým dětem žádné příčiny. Každá duše, která jedná nebo jednala proti zákonům Pána, si vytvořila a vytvoří tyto příčiny sama. Každý člověk ví, že na každou akci následuje reakce, to znamená, každá příčina má svůj účinek. Ježíš Kristus hovořil ve smyslu: "Co si zasadíte, budete také sklízet!" Tím je také výrok, který nepochází z Ducha Božího - že Bůh jest trestajícím Bohem - naprosto falešný!

Bůh, náš Otec, netrestá ani nebičuje. Bůh, náš Otec, připouští pouze zákonité účinky těch příčin, které si člověk sám zasel, aby Jeho dítě, dříve nebo později, poznalo samo sebe, dospělo k pokání, čímž může pak být jeho duševní vina zmenšena, zmírněna a pak odpykána.

Bůh, náš Otec, je milující vladař, vzdálený od jakýchkoliv projevů trestů či káraní. Člověk nosí denně ten svůj bič sám v ruce. Jsou to jeho záporné pocity, myšlenky, slova a činy.

Jak vzniká duševní vina - karma - a jak se to projevuje?

V moři příčin existuje hodně jemných odstínů, které ani nemohu jednotlivě dopodrobna vylíčit. V tomto spisu bych chtěl pouze vyjevit některé zapříčiněné souvislosti, jak se tyto vytvářejí a jaké odezvy vyvolávají.

Pokud to bude vůle Pána a naší sestře, která světlo mých zvěstování přijímá, zbude čas, předám ještě jeden obsažnější spis o mnohostranných karmických příčinách a jejich účincích.

Rád bych nyní jeden . příklad z moře možných příčin vybral:

Například člověk okrade bližního. Teď záleží na tom, z jakěho důvodu zloďěj jednal a jak závažná je tato příčina. Jestliže odňal velké peněžní částky nebo okradl lidi, kteří byli sami závislí na každém haléři, může se stát, že v příštím životě mu bude chybět prst na ruce nebo ruka, jestliže tato příčina je závažná.

Jestliže například zloděj druhého zavraždí, aby se zmocnil jeho peněz a jeho majetku, může se stát, že v dalším životě mu bude chybět paže, nebo musí vytrpět bolesti toho, kterého zabil, či bude často trpět zvláštními těžkými chorobami. Jak již bylo projeveno existuje hodně příčin, které se ve svém rámci více či méně pozměňují podle stupně prohřešku proti Božím zákonům.

Nezpůsobuj bolest svému bližnímu, neboť vše, co je proti zákonům Pána, zatěžuje tvoji ďuševní schránku a dříve či později také tvé pozemské tělo.

Jestliže jsou v tvé rodině tebou zaviněné rozbroje a ty pak opustíš tvoji ženu či tvého muže a vezmeš-li si jiného partnera či jinou partnerku, pak tě v příštím životě postihne podobný úděl.

Když jsi například politik a nařídíš, aby se vyráběly zbraně, které budou dříve či později nasazeny v boji, a které přinesou mnoha lidem a zvířatům utrpení a smrt, tím se tvoje duše zatíží, tak jak to odpovídá kolektivní vině, kterou hned ještě podrobněji vysvětlím. V příštím životě můžeš žít v rozvojové zemi jako člověk, který leží na ulici a žebrá o chléb, či živořit jako malomocný. Neboť po každé akci následuje reakce.

Jsi-li kněz a vedeš své ovečky do omylů tím, že je vážeš na dogmata a formy, špatně je ponaučuješ, vedeš je přesto vnější cestou a nevysvětlíš jim příčiny, které vznikají právě v důsledku záporných pocitů, myšlenek, slov a jednání, nevedeš je k Tomu, který v každé duši přebývá - k Duchu Božímu, můžeš si být jistý, že v příštím životě budeš žebrákem, tulákem nebo člověkem, který bude trpět pod tíhou dogmat a forem, nebo že budeš člověkem, který musí trpět duševní a fyzické deprese a žít v duševní i tělesné pomatenosti. Také zde jsou následky rozdílné. Záleží na tom, s jakou intenzitou a vytrvalostí byly tyto vytvořené příčiny duši vnuceny.

Také příčiny, které kněží zasejí, jdou do jednoho kolektivu příčin, který se přenáší na stejně smýšlející, především na ty, kteří jsou výše postaveni než kněží a kteří naučené falešné lidské představy jako realitu a součást víry, to znamená dogma, propagují a za konečně platné prohlašují.

Tak existuje mnoho kolektivů příčin (hromadná vina). Například kolektiv lovců zvěře a lovců kožešin nebo lesníků a myslivců, nebo také kolektiv příčin rodin, církevního vyznání, sekt a náboženských skupin. Celková hromadná vina existuje též u státníků a vedoucích velkých podniků.

Těmito hromadnými příčinami budou všichni spoluviníci, kteří žijí v dopadu vyzařování takového kolektivu, podle jejich podílu zatíženi.

Úplně jinak účinkují příčiny způsobené lidmi, kteří nejednali pod tlakem nějaké nadvlády. Tyto příčiny leží jedině na duši tohoto jednotlivce.

Jak působí tyto příčiny na duši a jak pronikají do kosmické duše?

Veškeré formy života, včetně formy života kosmické duše, žijí v přitažlivosti kosmických sil. Duchovní tělo ryzí bytosti je mikrokosmem v makrokosmu a je ve své funkci tak dlouho v jednotě a v harmonii s Nekonečným, dokud se nezmenší a neinkarnuje. Zmenšením éterického těla a první inkarnací padne na tuto inkarnovanou duši dědičný hřích. To je zakrytí vzpomínek na věčně existující život. Zatíženími duše, která pak následují v lidském životě, se magnetický kosmický útvar, duše, zaměří na materiální vlivy a přitahuje

nejen všechny lidské negativní vibrace, ale i vysoké duchovní, to znamená pozitivní vibrace. Tento pohyblivý a vysoce vibrující útvar - duše - reaguje na veškeré vibrace. To probíhá následovně:

Když se například člověk dopustí krádeže, tak měl předtím své myšlenky a pocity, to znamená, on připravuje své činy. Úvahy k provedení činu proniknou jako první do jeho aury, do světla duše, která jemně obaluje jeho tělo. Aura zachytí jako první to negativní. Je-li krádež provedena, přijde nato, jak velká je škoda a utrpení druhého, tedy bližního, který byl zlodějem postižen. Jde-li jen o ukradené jablko ze stromu souseda či o kus chleba, pak se jedná o nepatrnou příčinu, která sice bude posuzována, ale momentálně - viděno z duševního hlediska - je nepatrná. Ačkoliv i z tohoto může jednou vzniknout značná příčina, jestliže se vibračně jedno s druhým sejde, neboť během času mnoho maličkostí vytvoří celou hromadu příčin, které dříve nebo později, když karma uzraje, se světelným působením Ducha zhroutí. Též mnoho malých příčin může časem vyvolat velký účinek. Proto je radno, všechno myšlení a konání předem dobře promyslet a analyzovat, i když to na začátku člověku připadá těžké.

Jestliže se ale jedná o vážné příčiny, které přinášejí bližnímu především tělesnou škodu, pak je i účinek patřičně silný. Když na příklad zloděj ukradne druhému poslední majetek a přivede ho tím do chudoby a ten se tím trápí, pak padnou všechny tyto myšlenky na zloděje zpět; zčásti ale též na okradeného, neboť přestože ho zloděj obral o poslední majetek, neměl by na něj nadávat a o něm špatně smýšlet. Tato akce má následující reakci:

Všechny vyslané pocity a slova, ale i způsob jednání jsou jak u zloděje tak i u okradeného zachyceny v auře. Tato existující zapříčinění, která se ještě nacházejí v auře, dostanou z bytostného jádra duše takzvanou dobu milosti, nebo-li dobu karentní. Během toho, co se v auře tvoří duševní vina, vznikne mezi duší, tělem a aurou duchovní vakuum, které zprvu zabrání proniknutí jak pozitivních tak negativních vibrací do duševních částic. V této takzvané karentní době, nebo době milosti, je zloději například dána možnost skutek napravit. Během této doby se aktivuje svědomí jak zloděje, tak i okradeného. Z Ducha Božího, to jest z bytostného jádra každé duše a od ducha strážného, pronikají do svědomí člověka zákonité podněty, které v něm probouzejí lítost, přiznání a snahu vše napravit. Jestliže zloděj své svědomí poslechne a věc napraví, omluví se a lituje svého činu, je z aury část existujícího nízkého chvění absorbována, to znamená přeměněna duchem, který v duši působí a Božským éterem rozpuštěna. Jestliže okradený, který svůj veškerý majetek opět dostal, kterému se též dostalo omluvy a pokání ze strany zloděje, nemůže odpustit, zůstane malá část negativních vibrací v auře okradeného. Ale i on má svou karentní dobu a také v něm, v jeho svědomí, působí síla ducha a síla ducha strážného. Jestliže ale okradený nemůže úplně odpustit, přestože dostal vše zpět a ještě omluvu a ujištění, že toho zloděj lituje, pak ustupuje do pozadí karentní doba, doba milosti. Nato jeho duše převezme dosud existující vibrace jako zatížení do duševních částic. To má za následek, že duchovní síla ustupuje dle stupně zastínění a tím je duše silněji zahalena v mracích, to znamená zatemněna. To zase znamená, že se duše neústupností a nezákonným myšlením a jednáním stále více zhušťuje, čili zahaluje stále více do astrálního oděvu.

Jsou-li myšlenky a jednání člověka pozitivní a může-li odpustit a zapomenout, prosvětlí se tato duševní navrstvení a později se eventuelně zcela rozpustí.

Každá myšlenka, ať již pozitivní či negativní, se nejdříve zachytí v auře člověka. To tvoří po delší dobu ochranu pro duši. Dokud toto vakuum existuje, stojí člověk ve zkoušce Boží. Když po této době, době milosti a karenze se toto vakuum opět stáhne, nastane následující: Magnetická duše pojme do sebe jak negativní tak i pozitivní. Jestliže obstála ve zkušební době, dostane se duši pouze to dobré a tím se osvětlí a prozáří její navrstvení. To znamená, že se působením Božího světla duše dostane do vyšších vibrací. Tato vibrující síla duše se projeví v těle, ve struktuře buněk a také v auře, která se nazývá světlo duše neboli zrcadlo duše.

Čím výše se duše pohybuje, tím světlejší a šíře vyzařující je aura. Tím více chráněný, duševně čilý, živý a tělesně zdravější je člověk.

Tyto krátké výklady jsem vybral z nepřeberného množství možných příčin a účinků.

Ještě jeden příklad: kdo plánuje vraždu a tu také provede, nastane v jeho duši stejný postup, jako v duši zloděje. Nejdříve jsou myšlenky na vraždu zadrženy v auře. Během doby, kdy dochází k vytváření duchovního vakua, zesilují se varovné impulsy jak z Ducha Božího, tak i strážného ducha. Jestliže ten, kdo vraždu zamýšlí, neposlechne hlasu svého svědomí a tuto provede, přitáhne duše na sebe všechny vibrace, které tímto činem vzniknou. Strach, bolesti a utrpení vzniklá tímto činem, i utrpení členů rodiny se dostanou nejdříve do aury vraha. Přes všechno existuje doba karence a milosti. Vakuum ještě existuje. I vrahu je dána možnost poznání a pokání. Duše zavražděného žije dále a nachází se v blízkosti vraha. Jestliže se v něm probudí lítost, a jestliže mu duše zavražděného ihned mohla odpustit, tak se může v auře hodně, ale ne vše rozplynout. Zbývající vina na vraždě, která leží eventuelně v osudu pozůstalých, bude po uplynutí karentní doby milosti vzata do částicové struktury duše a bude přes tělo člověka vyzařovat.

V této souvislosti bych se chtěl trochu hlouběji zabývat těmito ději: Každá příčina padne na jedno ze sedmi duševních center vědomí, které jsou uloženy v lidském těle. Těchto sedm center představuje sedm schránek duše. Každý způsob myšlení či jednání, pozitivní i negativní, se projeví skrze jedno z těchto center. Myšlením a jednáním, které je v protikladu se Zákonem Božím, se zmenší duchovní síla v některém centru vědomí, to znamená, že rotace jednoho centra se zmenší, neboť do něho proudí méně duchovní síly. To má za následek, že také v těle, ve struktuře buněk, například v nějakém orgánu, který skrze toto centrum dostává životní sílu, se duchovní energie zmenšuje. Skrze tuto zmenšenou světelnou působnost, která není nic jiného než Božská energie, dojde k ochabnutí a k ochrnutí buněk. Jednoho dne se tato zmenšená působnost světla projeví odpovídající nemocí, nevolností nebo osudovou ránou.

V průběhu desetiletí se tímto způsobem, stejným opakovaným negativním jednáním, může vytvořit duševní vina - karma. Ta často ale nevypukne za tohoto života, neboť buď pro to čas ještě neuzrál, nebo ten člověk žije ještě v tvorbě této karmy. Člověk proto ještě necítí známky tohoto zmenšeného světla, protože své tělo posiluje koupelemi, vydatnou dovolenou, lázeňským pobytem a podobným. To na druhé straně znamená, že své tělo přiliš nenamáhá a tím dává svým oslabeným buňkám ještě určitou podporu. Ale v jednom z dalších životů dojde karma plně ke svému účinku. Buď bude člověk trpět již od dětství nebo mu bude chybět ruka, či mu bude amputována noha, podle druhu původu karmy. Nebo trpí srdeční vadou, strachem z pronásledování, protože v minulém životě sám někoho neustále pronásledoval, nebo se na něho v myšlenkách či slovech proti zákonu Božímu obrátil, čímž druhý musel prožít život plný těžkého a neustálého strachu a depresí.

Také je ale možné, že například bude člověk zavražděn druhým, který je pod vlivem a pudy astrálních duší. Zavražděný ale také spáchal ve svém dřívějším životě podobný vražedný čin. Astrální duše zabitého, která mu nemohla odpustit, si teď vybrala vhodný nástroj, aby si tuto duši vyzvedla. Ale ten, kdo může být použit pro takový účel, má sám jen nepatrné duševní světlo a nese tudíž sám hodně duševní viny, která eventuelně spočívá na stejných vibracích. Tím ho mohou astrální duše ovlivnit a použít pro takový čin.

Jak se projevují příčinné kolektivy? Jak například reaguje příčinný kolektiv jednoho vyznání?

Jestliže kněz poučuje jemu svěřené pouze ve smyslu dogmat, když rok co rok káže evangelia ze své bible, svým věřícím pouze předčítáním a kázáním přibližuje a kázané a předčítané slovo Boží sám nežije, padá vše zpět na jeho duši. Tato vina jde stejnou karmickou cestou, jak jsem to právě vysvětlil. Když souhlasí se zákony a předpisy jednoho vyznání a tyto káže svým věřícím jako existující Boží skutečnost, tím jdou tyto vibrace, vazby do příčinného kolektivu tohoto vyznání. Každá církev, každá náboženská skupina či sekta má svůj vlastní příčinný kolektiv. Tyto příčiny působí neustále na lidi, kteří jsou v této církvi, skupině či sektě aktivní. Čím více příčin člověk falešnými poučkami v takových skupinách zaseje, tím větší je také duševní vina tohoto kolektivu. Ta bude mít účinek na všechny příslušníky odstupňovaně až k nejvyšším autoritám. Žádný, kdo se v tomto příčinném kolektivu nachází, nemůže duševní vinu přenést na jiného člověka nebo sektu. Každý, kdo v nějakém sdružení "učí pravdy", které neodpovídají věčné pravdě Boží, a věřící na toto sdružení váže, je duší připoután na patřičný příčinný kolektiv, který dříve nebo později, v tomto nebo příštím životě, nabude účinku.

Ježíš Kristus opětně přinesl a uskutečnil přikázání lásky. On stanovil kritéria, která jsou zákonitá a proto nezvratná. Žádný křesťan nemůže říci, že o tom nic nevěděl. Kdo se bezmyšlenkovitě váže na nějaká vyznání či povrchní - ne vnitřní - náboženství, ve kterých není bezpodmínečně uskutečňován zákon lásky Boží, ten tím také přispívá do příčinného kolektivu a bude též jednou jako duše v tomto kolektivu příčin a účinků žít: neboť stejné přitahuje opět stejné.

Pravý křesťan pečuje pouze o vztah ke svému věčnému nebeskému Otci a tím je volný. Proto učí Ježíš Kristus v Univerzálním životě absolutní svobodu a jedině obrácení se k Duchu Božímu. Podle toho vnímavý čtenář pozná, který duch působí v díle Syna Božího.

Všechny tyto krátce zmíněné karmické průběhy jsem vybral z moře možností příčin a účinků. Všechny příčiny a účinky jsou různorodé, protože každý člověk jinak myslí a jeho motivy se zakládají na různých podkladech, i když to navenek vypadá jako by byly stejné. Žádný motiv se nepodobá druhému, přestože člověk ve své krátkozrakosti tomu věří. Často u lidí vražda je vražda. Podle zákona příčiny a účinku však neexistují žádné stejné následky, neboť způsob myšlení každého člověka je různý a každá duše představuje opět jiné zatížení, které vypluje a usadí se v motivech a hledá své oběti jak v pozitivním tak i negativním.

Ještě další příklad příčinného kolektivu, kolektivní viny lovců:

Každý lovec, který zabíjí z požitku ze zabíjení, se proviňuje. Ale i mezi lovícími existují rozdíly, mezi lovci, kteří zabíjejí pouze z požitku a honci zvěře. Také mezi lovci se více proviňuje ten, který zvíře skolil, než ten, který žádné nezasáhl. Také honec se proviňuje svým činem nepatrně. Ale toho, kdo lov uspořádal, postihne největší vina.

Všechny tyto události vejdou do kolektivní viny všech příčin a reflektují v aurách a duších těch, kteří jsou s tímto kolektivem příčin svázáni. V pozdějších životech mohou tyto inkarnované duše svůj podíl viny opět odčinit, za předpokladu, že toho již v duševních oblastech litovaly. Pak bude taková duše jako pozemšťan ochráncem divoké zvěře nebo bude pracovat třeba v zoologické zahradě tohoto světa jako ošetřovatel, který plní svoji povinnost vůči zvířatům.

Naproti tomu zatvrzelá duše může být ve své další inkarnaci buď přejeta povozem taženým zvířaty nebo být udupána stádem zvěře nebo dlouhé roky trpět virem, který byl zvířetem na člověka přenesen nebo propadnout smrtelné nemoci. I v tomto kolektivu příčin je tisícero možností účinků, neboť jak již bylo zjeveno, každý člověk má jiné motivy, to znamená jinou karmu, kterou musí jednou protrpět a nést.

Kolektiv příčin u politiků je též odstupňovaný. Každý, kdo se podílí na příčinách pozitivního či negativního druhu, je s tímto kolektivem svázán. Kdo třeba nařídí svým podpisem výrobu smrtelných zbraní, ten se zatíží nejvíce, jestliže budou tyto zbraně nasazeny v boji. Ale také ti, kteří k podpisu přispěli, se na karmě podílejí. Jestliže budou tyto zbraně použity, jedno zda proti lidem, či při jejichž zkoušení musí trpět nebo jsou zabíjena zvířata, vina padá na ty, kteří v tomto příčinném kolektivu působí a žijí. Dříve nebo později, v tomto či příštím životě, budou zúčastnění trpět pod těmito vytvořenými příčinami. Jejich utrpení se často obrazí na jejich pozemském šatu, tak, že žijí buď jako malomocný, či jako ubožák v rozvojové zemi, v polorozpadlé chatrči, nebo ve státech, kde války a nákazy moří a děsí lidi.

Také tato vysvětlení jsem vybral z nepřeberného množství příčin a účinků, které mají své variace a jsou od případu k případu různé.

Všechny tyto kolektivy příčin a z nich vyplývající účinky platí jak pro světské tak i církevní nadřízené a jejich přívržence, tak i pro sekty a ty, kteří pěstují takzvaného společenského ducha; totéž platí také pro lesníky a lesní dělníky, neboť i příroda žije a cítí. Kolektivy příčin existují též pro lovce a všechny ty, kteří jednají proti zákonům Pána.

Též uzrání viny a vybudování účinků pozitivních činů, jakož i prosvětlení duše prochází stejnou cestou. Nejprve se děj zachytí v auře, pak je přijat do duše a přes ní opět vyzařován skrze tělo.

Čím menší je duševní světlo v lidském těle, tím náchylnější je člověk na nemoci, úrazy, osudové rány a další. Jestliže jsou v důsledku negativního jednání například

některá centra vědomí silně zpolarizována, může se v další inkarnaci stát, že duchovní síla života nestačí zásobovat obě nohy a ruce a jedna nebo dokonce obě nohy nebo ruce musí být v důsledku nemoci amputovány. Také je možné, že dítě při jde na svět již zmrzačené, protože éterická síla nemohla tělo plně zformovat, neboť světlo duše bylo příliš slabé.

Přestože se duše inkarnuje teprve po narození dítěte, jsou jí během výboje embrya již dány různé možnosti na embryo působit.

Při prvním výkřiku novorozeněte se spojí duše se svým lidským tělem.

Žádná inkarnace se nepodobá té druhé, stejně tak jako žádný porod a narozeni dítěte neprobíhá stejně.

Krátce bych chtěl vylíčit pouze dvě možnosti z těch mnoha možností, které existují, když jde duše k inkarnaci. Předpokladem pro pochopení celé věci je, aby člověk věděl: Zákon Boží praví - Stejné přitahuje stejné.

Je-li semeno muže neseno světlem a je-li duše matky málo zatížená, pak se také inkarnuje málo zatížená duše.

Jestliže však má semeno muže mnoho protikladných vibrací a duše ženy je rovněž silně zatížená, pak se bude také vtělovat duše, která odpovídá počtu vibrací matky. Jestliže u inkarnující se duše duševní zatížení již vytéká, takové duši je možné předčasně, to znamená, když dítě je ještě v embryonálním stavu, část vytékajícího duševního zatižení předat vznikajícímu člověku. Přitom je embryu odebrána síla Duše se tím odlehčí, ale dítě může přijít na svět zmrzačené, nebo jinak zatížené. Dokud je ale karma v silně zatižené duši ještě zapouzdřená, je jí znemožněno část viny předat do embrya.

Jestliže u budoucí matky vytéká duševní vina, vyleje se tato do jejího těla, tak může inkarnující se zatížená duše, jejiž zatížení již vytéká, přenést část často s tím spojených bolestných duševních pocitů skrze duši matky embryu. Každá silně zatížená duše je ráda, když může část své vytékající viny přenést na druhé tělo. Nesou-li obě schránky - duše i tělo - tíhu vytékající karmy, znamená to pro duši velké ulehčení. Dvě životní formy nesou, jak známo, vždy lehčeji než jedna. Proto se také mimochodem sílně zatížené duše snaží stále znovu a znovu se inkarnovat, aby tak mohli část své víny přenést na pozemské tělo.

Při jde-li člověk na svět se srdeční vadou nebo se slabými plícemi, je možné, že v minulém životě mnoho kouřil nebo pil nebo dělal obojí.

V tomto velkém moři příčin a účinků jsou ale nejrůznější variace možné.

Je-li člověk slepý a hluchý, mohl ve svém minulém životě nesprávně pohlížet a to předávat dále, nebo poslouchal mínění a názory druhých a ty také prováděl, přestože poznal, že je to nesprávné, neboť vyplývající výhody mu byly důležitější, než zákonité jednání.

Též duševnímu narušení lidí může mnoho příčin předcházet. V předešlém životě byli třeba pijany nebo lidmi,

kteří lpěli na vášnivostech, tím. že např. mimo jiné promarnili život například přehnanou sexualitou, či kteří hrubými ranami způsobili druhému poranění mozku. Právě u duševně postižených jsou často protizákonným použitím sil nebo jejich promarněním silně postižena všechna centra vědomí. To má za následek, že v lehčích případech, namísto duševního onemocnění, nyní pohlavní orgány onemocní nebo jsou zmrzačeny jako následek dřívější sexuální náruživosti.

Všechna tato krátká zvěstování však nemohou být přenášena na jednotlivce, neboť každá příčina má zase jiný kanál odkud přichází a přes který vytéká.

Tato krátká zvěstování mají lidstvu především posloužit jako všeobecné varování do té doby, než nadejde čas pro dítě lidské, skrze které teď hovořím, aby byla podána podrobná zvěstování.

Tyto pravdy byly předány Cherubem Boží moudrosti, duchovním učitelem bratrem Emanuelem prostřednictvím slova nitra.

Pozdrav Vás Pán Bůh

Dnes žijeme v době velkého přelomu. Na začátku takzvaného věku vodnáře, září Duch Boží silněji směrem k zemi a lidem, a to se projevuje zvýšenou aktivitou: světla a temnoty.

Tak se stávají negativní příčiny aktivní, které lidstvo po staletí a tisíciletí zasévalo tím, že se proviňovalo proti Božím zákonům. Účinky toho se projevují v podobě přírodních katastrof, válek, nákaz a dalšího.

Ale Bůh, milující Otec, nenechává své děti na holičkách: Kristus, Spasitel všech lidí a duší, nás chce s jistotou vést dobou předpovězených katastrof.

Dnes je mnoho lidí již duševně natolik zralých, že mohou pochopit, co Ježíš Nazaretský před téměř 2000 lety ještě říci nemohl. Dnes se vyplňuje v plném rozsahu jeho slovo:

"Ještě mnohé bych vám mohl říci, ale to byste teď ještě nemohli unést. Až ale přijde onen Duch pravdy, povede vás v úplnou pravdu:' (Ev.Sv.Jana 16,12).

Dnes se opět zjevuje Bůh prostřednictvím prorockého slova - jak tomu bylo ve všech dobách. Dnes, na prahu nového věku, nám dává hluboká ponaučení z boží moudrosti - v dosud nebývalé hloubce, jasnosti a podrobnostech.

Prostřednictvím Své prorokyně, Gabriele von Wůrzburg, nám objasňuje do všech podrobností vnitřní cestu, která vede krok za krokem zpět k srdci Božímu. Tato křesťanskomystická cesta lásky je ta nejkratší cestou k absolutnímu vědomí. Přiblížíme se Bohu a tím naší vlastní bytostnosti po té míry, jak dalece se v nitru staneme mírumilovnými a láskyplnými, a sice překonáním nízkého lidského, sobeckého, překonáním touhy po tom něčím být, něco vlastnit, žitím dle Božích zákonů. To vše pomocí síly Kristovy.

Z toho vznikne též navenek říše míru a lásky - svět Ježíše Krista. Již dnes jsou k tomu položeny základy:

Přátelé Krista, prakřesťané v Univerzálním životě, následují s plnou vážností učení Ježíše Krista. Snaží se uskutečňovat kázání na hoře ve všech oblastech života - v manželství, partnerství, spolunažívání, ve výchově dětí, v léčení, vztahu k přírodě, v práci atd. Tak vznikají ve Würzburgu stále nové podniky, kde pracují lidé - bratři a sestry v Univerzálním životě, podle pracovního řádu ve smyslu "Modli se a pracuj", podle učení Ježíše Krista.

To je též vznik Praobce Páně - Nový Jerusalém. Její světlo září do světa, aby tak vznikaly další podobné obce na zemi. Tyto základy Kristovy říše míru, tohoto stále více rozvíjejícího se lidství, překonají následující těžké časy a rozkvetou ve světle Nové doby.

Rovnost, volnost, jednota a bratrství jsou zásady duchovního základu člověčenství, o které se stále více lidí snaží: široko daleko nastupují tisíce prakřesťanů, přivrženců Krista, cestu nitra. Všude na světe vznikají oázy míru a lásky: síť zářících bodů světla překrývá stále hustěji zemi, ve svém středu tepající srdce - Nový Jerusalém.

Vzniká Říše míru Ježíše Krista, v Jeho duchu se stává skutečností. Přátelé Krista v Univerzálním životě ji nechávají v sobě rozkvétat a odívají ji do hmoty, aby byla též ve vnějším světě zřejmá.

Začátek vnitřní cesty

Prakřesťané znali - prostřednictvím prorockého slova cestu zpět k našemu prazákladu, do našeho věčného domova, k jednotě s Bohem.

Vědomosti o vnitřní cestě, která v nás opět otevírá duchovní síly, se v křesťanství - přes varování proroků ztratily. V dnešní době, v době duchovního přelomu, působí Duch Boží zvýšenou měrou na náš svět. Kristus učí znova vnitřní cestu prostřednictvím prorockých slov, tentokrát do všech podrobností, ve smyslu hlásání Krista před 2000 lety: ”Ještě mnohé bych vám mohl říci…” (Ev. Sv. Jana 16,12)

Tato cesta učení, jak ji nabízíme v dálkovém kursu, začíná meditativní přípravou duše i člověka. V prvních šesti měsících meditativního kursu se učíme zaměřovat naše cítění, myšlení a jednání stále více na Krista.

Pohybová cvičení, která předcházejí každé meditaci, mají za účel harmonizovat duši i tělo.

Potom následuje devítiměsíční meditativní kurs. Tam se učíme přivést duchovní sílu, to znamená božskou energii, k většímu účinku k uzdravení duše i člověka.

Po těchto dvou přípravných kursech následuje vlastní vnitřní cesta. Je to cesta 'sebepoznání a realizování, která nás postupně vyvádí z kauzálního zákona, zákona příčiny a účinku, do radosti a svobody, po které každý z nás touží.

Tak vznikne pravý mír.

Při zájmu žádejte prosím seznam knih.

"Die Kraft des Gebetes"

"Sínn und Zweck Deines Erdenlebens"

"Das Gesetz von Ursache und Wirkung"

Tschechisch